Doba koronovirová otřásla s životem každého z nás. Něco nám vzala a něco také dala. Mě (a asi polovinu obyvatelstva) namotivovala například k pečení chleba. Sociální sítě se začaly plnit fotkami kváskových chlebů, rohlíčků i loupáků. A tak i já sebrala odvahu, a když už to mám i na svém listu, tak jsem se do toho pustila. Ovšem už začala karanténa a sehnat kvásek se mi nepodařilo. No co, pustila jsem se tedy do přípravy kvásku pěkně od začátku. Naštěstí to není nic složitého a tak po čtyřech dnech jsem měla ve skleničce živý kvásek. Dcera mu dala jméno Tobi a od začátku března tu Tobi s námi žije. A poté, co jsem se ujistila, že kvásek téměř není možné zabít, si myslím, že tu s námi bude žít ještě pár let.

Kvásek tedy byl a teď ještě recept. Po nekonečném pročítání receptů na internetu jsem s hlavou jak pátrací balón zahodila mobil a pustila se do prohlížení kuchařek. Pro první pečení jsem si vybrala velice jednoduchý recept z knížky Tradinář a od té doby ho všem doporučuji. I s mladým kváskem se chléb podařil a recept mě nikdy nezklamal a vlastně podle něj peču chléb stále.

Tři měsíce mi vydrželo pravidelné pečení chleba (2-3x týdně). Nyní mám prázdninovou přestávku a peču nepravidelně, ale myslím, že i tak si můžu chléb ze svého seznamu odškrtnout.

Chléb

Post navigation


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *